Od roku 2018 slaví církev vždy v pondělí po slavnosti Seslání Ducha Svatého liturgickou památku Panny Marie, Matky církve. Touto památkou je potvrzeno, že Maria je matkou všech, kdo se narodili v Kristu k novému životu. Ona i církev, v tom nejužším spojení, jsou nástrojem k záchraně duší. V Dekretu k ustanovení této nové liturgické památky se píše: Radostná úcta k Bohorodičce v církvi těchto časů nemohla při zamyšlení nad Kristovým tajemstvím a nad svou vlastní podstatou opominout onu Ženu (srov. Gal 4,4), totiž Pannu Marii, která je zároveň Matkou Kristovou i Matkou církve.
V chápání církve už tato myšlenka jakýmsi způsobem byla přítomna ve slovech, která dopředu vyslovili svatý Augustin a svatý Lev Veliký. První z nich totiž říká, že Maria je matkou Kristových údů, když svou láskou spolupracovala na tom, aby se v církvi rodili věřící; a když ten druhý říká, že narození Hlavy je také narozením Těla, ukazuje, že Maria je zároveň Matkou Krista, Syna Božího, i matkou údů mystického těla, tedy církve.
Tyto úvahy vyplývají z Mariina božského mateřství a z jejího spojení s dílem Vykupitelovým, které vrcholí v hodině kříže. Když totiž Matka stála u kříže (srov. Jan 19,25), slyšela závěť lásky svého Syna a přijala podle ní jako své děti všechny lidi, personifikované milovaným učedníkem, aby se znovu narodili k božskému životu. Začala něžně pečovat o církev, kterou Kristus zrodil na kříži, odevzdávaje Ducha.
A na druhé straně v milovaném učedníkovi Kristus vyvolil všechny ostatní, aby byli zástupci jeho lásky k Matce. Svěřil jim ji, aby ji ctili synovskou láskou. Jako těšitelka a učitelka rodící se církve tedy Maria přijala své mateřské úkoly ve večeřadle a modlila se s apoštoly, kteří očekávali příchod Ducha Svatého (srov. Sk 1,14). V tomto smyslu poctila křesťanská zbožnost v průběhu staletí Marii různými tituly, které mají jaksi podobný význam - Matka učedníků, věrných, věřících, všech v Kristu znovuzrozených -, ale také titulem „Matka církve“, kterého se užívá jak v textech duchovních autorů, tak v textech magisteria, u Benedikta XIV. a Lva XIII.
Z toho je jasně zřejmé, na jakém základě blahoslavený papež Pavel VI. 21. listopadu 1964 na závěr třetího zasedání II. vatikánského koncilu prohlásil blahoslavenou Pannu Marii „Matkou církve, to znamená veškerého křesťanského lidu, jak věřících, tak pastýřů, kteří Marii nazývají láskyplnou Matkou“.
Matko církve, Maria, oroduj za nás!